reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz VŠ studenti: Jak žijí a co chtějí od života? Pomozte nám to zjistit!

 

Seriál na Studenta.cz

Studenti a vzhled: jsme povrchní generace, které záleží jen na tom, jak vypadá?

Studenti a vzhled: jsme povrchní generace, které záleží jen na tom, jak vypadá?

Jsme povrchní generace, které záleží jen na tom, jak vypadá? Nebo se nás to naopak vůbec netýká? Cvičíme, jíme zdravě, navštěvujeme estetické kliniky? A vybíráme si partnera jen, i, anebo vůbec podle vzhledu?
Kult těla, fitness šílenství a body shaming jsou hlavní témata březnového vydání časopisu Studenta a my vám přinášíme další témata.

Všechny díly seriálu zde

A pojď, ještě dáme selfíčko!

23.3.2017 / Společnost

Telefon, zrcadlo, póza a jedeme! Co se skrývá za epidemií autoportrétů z koupelny? Možná budete překvapení, oblíbená selfíčka mají zajímavý rozměr, o kterém se moc nemluví. Jsou tu totiž odnepaměti.

Nikdo s chytrým telefonem nebo zrcadlovkou asi neodolal a alespoň jednou si rychlý autoportrét vycvaknul. A kdo říká, že ne, tak to dělá dodnes. Velká část uživatelů sociálních sítí se focení selfíček vůbec nebrání. O tom, jakým fenoménem se focení selfie fotografií stalo, svědčí třeba to, že Oxfordský slovník angličtiny (v anglofonním světě uznávaná autorita v oblasti jazyka) slovo „selfie“ vyhlásil slovem roku 2013. 

Neškodná zábava?

Ač jde o malicherné téma, selfíčka rozdělují společnost. Jedni je milují a fotí se při každé příležitosti (ve fitku, na pláži, na horách, v zoo, na eskalátorech, v Terezíně), druzí je zatracují jako stupidní zábavu nevyzrálých jedinců. Tenhle spor tu asi nerozsekneme. Můžeme se ale na selfie fotografie podívat z jiného úhlu. 

Kvůli focení přicházíme o přítomnost

„Nemyslím si, že jsou selfíčka nový fenomén – za dob běžných fotoaparátů se lidé také nechali fotit v pozadí se zamýšlenou scenérií, a jiní tuto kompozici nesnášeli a fotili pouze scenérii. Už v historii se bohaté měšťanské rody nechávaly fotit nebo portrétovat, a tak se stavěly na odiv. Snaha být centrem pozornosti jistě může být patrná i ve využívání technických prostředků – v tomto případě obsahu fotografie, ale jindy třeba ve výběru auta, ve výběru značky telefonu a podobně. Příliš psychologicky překvapivého v tom nevidím.

Jako zajímavější než selfie mi v této souvislosti přijde naše rostoucí neschopnost prožívat díky nutkání k focení přítomnost. Chceme neustále fotit to, co se děje, zachycovat významnou událost na všudypřítomný telefon ve snaze uchovat si tento zážitek navždy. V případě některých masových akcí je to až absurdní – vidíme tisíce lidí, kteří si všichni natáčejí stejný obraz (tedy mohli by si ho všude stáhnout, protože bude všude k dispozici). Nikdo tuto událost skutečně neprožívá, nikdo není s její jedinečností, protože se soustředí na natáčení ve falešné představě, že si ji pak budou moci kdykoli pustit. Záznam si pak nepustí buď nikdy, nebo jednou a jsou zklamaní, že nepřinesl prožitek, který ani přinést nemůže, protože ten už vyprchal…“

Mgr. Dalibor Špok, Ph.D., psycholog
 
Několik zahraničních studií (například z The Ohio State University z roku 2015), naznačuje, že focení selfíček může být příznakem psychické poruchy – třeba narcismu nebo dysmorfické poruchy (zjednodušeně jde o pocit vlastní nedokonalosti a vzhledových nedostatků, „pomocí“ selfie fotografií se jedinec ujišťuje o tom, že má pravdu, když si myslí, že je nedokonalý a ošklivý). Studie se zúčastnili pouze muži a byla poměrně rozsáhlá – zúčastnilo se jí na osm stovek dobrovolníků ve věku od 18 do 40 let. 

Exhibicionismus nebo nový styl komunikace?

V souvislosti se selfíčky se mluví i o exhibicionismu a účelovém vynucování pozornosti. Zkušené sběračky lajků se nastaví tak, aby odhalily svoje přednosti v oblasti hrudníku, pánové zase rádi shodí tričko a ukazují svoje vypracované břišáky. Je jen otázkou, co je žene k potřebě vygenerovat z jediné návštěvy koupelny desítky fotek.

Na obhajobu selfíčkářů pak musíme uvést, že současná mladá generace vnímá svět především vizuálně – právě přes fotky nebo videa. Fotka sebe, ale i jídla, přírody a každodenního života je pro ně tak běžným komunikačním prostředkem. V seriózní žurnalistice se dokonce začínají prosazovat „selfie reportáže“ natáčené na telefon. Selfíčka tak možná jsou jen dalším přirozeným krokem v evoluci komunikace.

Korelace vs. kauzalita

Samozřejmě, že uvažovat v rovnici „focení selfíček = psychická porucha“, je zkratkovitá pitomost. I kdyby studie zabývající se selfie fotografiemi byly po všech stránkách vědecké a z empirického hlediska bezchybné, musíme chápat podstatu korelace. Pokud dvě věci souvisejí, nemusí to znamenat, že je mezi nimi nutně kauzální příčina, a rozhodně to neznamená, že pokud má člověk jeden faktor, má i druhý.

Takže ano, pokud srovnáme skupinu narcistních a nenarcistních jedinců v dané věkové kategorii, je možné, že ti narcistní si dělají více selfie. Ale většina těch, kteří si selfie udělají taky, narcistní být nemusí. Korelace je pouze vyjádření matematického vztahu: pokud jste vyhráli v loterii, velmi silně to koreluje s tím, že jste si předtím koupili los. Ale koupě losu tuto výhru ani nezpůsobila, a rozhodně neplatí, že všichni, kdo mají los, vyhráli… Naopak, většina majitelů losu nevyhraje nikdy.

Text: Ella Mahdalová

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama