Fitness je v současnosti často zmiňovaný termín, jeho použití je ovšem trochu zavádějící. Určitě ho totiž znáte hlavně v souvislosti s kultem těla a s rozvojem fyzických sil. Jenže to je až příliš velké zjednodušení. Koncept fitness totiž spočívá ve fyzických aktivitách, které by měly sloužit rozvoji nejen těla, ale i ducha. V podstatě takové moderní pojetí antické kalokagathie.
Tělesná zdatnost by tak měla být hlavně prostředkem k dosažení lepších fyzických, duševních i emočních stavů; prostě způsobem, jak lépe zvládat veškeré nároky každodenního života. Nevíme, jak vy, ale nám to přijde jako naprosto skvělý důvod, proč být v kondici. Jako obvykle však problém nastává ve chvíli, kdy se z prostředku stane cíl.
Okolí až na prvním místě
Nedávný španělský výzkum se zaměřil na vztah váhy, sociodemografických charakteristik a vnímané fitness úrovně – a asi víte, kam tím směřujeme. Ukázalo se, že společenský tlak v některých ohledech funguje více než silně. Sociodemografické charakteristiky totiž nehrály nijak zásadní vliv – ať jste muž či žena, bohatý či chudý, měšťák nebo vesničan, nic z toho nemá vliv na to, v jaké kondici se cítíte – ale váha, to je něco jiného!
Ti, kdo měli výraznou nadváhu, svou tělesnou zdatnost hodnotili velice mizerně, což asi moc nepřekvapí. Jenže ani lidé s mírnou podváhou či nadváhou ze své fitness úrovně nebyli zrovna dvakrát nadšení a nejlépe z toho nakonec vyšli ti, jejichž váha se pohybuje v normálu.
Nic zvláštního, řeknete si, jenže vezměte v potaz, že se tu neřeší žádné zdravotní komplikace ani objektivní výkony, nýbrž pouze vnímaná zdatnost, tedy to, jak se lidé sami vnímají. Společnost nám tak velmi silně říká, že bychom měli mít ideální váhu. A my si to bereme tak k tělu, až jsme v důsledku z každé sebemenší odchylky nervózní a naše sebevědomí jde prudce dolů. A hádejte co? Účty za fitka naopak zase pěkně stoupají.
Rivalita, rivalita a zase ta rivalita
Všechno není tak černé, jak se může zdát. O tom, že je cvičení v jakékoli formě přínosné pro naše tělo i psychiku, se asi nemusíme hádat, na toto téma už proběhlo obrovské množství výzkumů. Jenže až v poslední době se ukazuje, který faktor je pro motivaci ke cvičení nejdůležitější. A není to ani touha po dokonalém vzhledu, ani potřeba dostat ochablé tělo do olympijské formy. Je to staré dobré soupeření!
Nedávné výzkumy totiž přišly se zjištěním, že právě zdravá soutěživost, jež se dnes zejména výrazně projevuje na sociálních sítích, je tím nejsilnějším motivátorem. Ani podpora rodiny a přátel v našich cvičebních snahách nefunguje tak dobře jako trocha toho hecování. Nemůžeme tedy tak úplně nadávat na masovost fitness vlny, protože právě díky ní vlastně ještě nikdy nebylo snazší se sebou začít něco dělat. Tak se tomu nebraňte a ať jsou vaše konkrétní motivace jakékoli, nahoďte úbor, cvičky a svezte se na vlně!
A co ta fitness kultura?
Zeptali jsme se psycholožky Mgr. Veroniky Balákové, Ph.D., která se specializuje na oblast psychologie sportu, co si o důležitosti vzhledu a vůbec o současném důrazu mladých lidí na fitness myslí. A zdá se, že situace není zase tak špatná.
Myslíte si, že je v dnešní době kladen přehnaný důraz na vzhled? Nebo se současný stav od dřívější doby až tak neliší?
Myslím, že přehnaný důraz na vzhled se pomalu snižuje, zvláště pak u generace 25 a více. Je již známo, že fotky známých osobností v médiích jsou retušované. Naopak se dnes předhánějí, zvláště ženy, o to, která z nich má třeba větší pozadí, v reklamách (např. Dove) se vyskytují plnoštíhlejší ženy, v médiích plnoštíhlejší modelky apod. I proto si myslím, že se tento důraz snižuje (pokud tedy není jedinec zrovna modelkou či modelem). Spíše vnímám odklon od vzhledu k vnitřnímu zdraví či rovnováze. Ke zdravému životnímu stylu všeobecně. Lidé se zajímají o potraviny, bio výrobky, momentálně velmi často komentované superpotraviny, nakupuje se čerstvá a bio zelenina a ovoce přímo od farmářů, podobně maso, mléko apod. Lidi více zajímá složení potravin, které kupují, a jsou ochotni často utrácet nemalé peníze za údajně kvalitní potraviny nebo nápoje (freshe, smoothie aj.).
Všímáte si trendu, kdy se mezi mladými lidmi objevuje fitness kultura? Ve smyslu: Kdo nepracuje na svém těle, tak se vymyká?
Nejsem si přímo jista tou „fitness kulturou“. Otázkou je, co si pod tímto pojmem představíme. Tzn. že si nemyslím, že by mladí lidé trávili hodně času ve fitku a pracovali na svém těle. Alespoň já jsem při svých návštěvách fitka moc mladých lidí nepotkala – spíše střední věkovou skupinu a ženy po porodu. Častější je z mého pohledu příklon k přirozenějšímu pohybu, například dnes velmi populární běh, celkově pohyb venku a činnosti vedoucí k intenzivnímu prožitku.
Trendem je být v kondici, což souvisí opět se zdravým životním stylem a také s kompenzací psychických nároků kladených ve škole nebo v práci. Lidé touží po odreagování, a hlavně po prožitku. A pokud se podíváme na trendy ve vzdělávání a rozvoji fitness trenérů, opět vidíme zaměření na kondici, a hlavně funkčnost pohybového aparátu, tzn. zaměřují se na kompenzaci přetížených částí těla, posílení středu těla (tzv. core) apod., většinou se jedná o cvičení s vlastní vahou, balanční pomůcky aj. spíše než o posilování s činkami a pumpování svalů.
Mgr. Veronika Baláková, Ph.D.
Vystudovala psychologii a tělesnou výchovu na FTVS UK. Doktorát z psychologie získala na FF UK. Zaměřuje se na oblast psychologie sportu, kterou také na fakultě vyučuje. Mezi její klientelu patří jak vrcholoví sportovci, tak i začínající nadšenci. Při práci využívá prvky koučování, videa, rozhovory s klienty i pozorování při samotných aktivitách.
Setkala jste se ve své praxi spíše s lidmi, pro něž je sport životním stylem, nebo s těmi, kterým jde hlavně o vzhled?
Mezi mé klienty patří sportovci, ať vrcholoví, nebo výkonnostní. U všech proto převažuje motivace spojená s dosahováním sportovních výsledků, zlepšováním a rozvojem dovedností a schopností. Zároveň ve sportu vidí možnosti cestování a vytváření přátelství a samozřejmě zdroj obživy. Motivace spojená se vzhledem bývá až na posledních místech. Pokud se jedná o vrcholové sportovce, potom jednoznačně mluvíme o životním stylu, k čemuž se také může pojit způsob oblékání, trávení volného času apod. I po skončení kariéry dodržují sportovci často stejný či podobný životní styl.
Jaké jsou nejčastější psychické problémy vyskytující se u profesionálních a amatérských sportovců?
U vrcholových a amatérských sportovců bývají obtíže velmi podobné. Jde např. o neschopnost podávat tytéž výkony v závodě jako v tréninku, což bývá dáno např. velkým očekáváním, nervozitou, sníženou sebedůvěrou či nevhodným zaměřením pozornosti a také to souvisí se zaměřením osobnosti (spíše tendence vyhnout se neúspěchu než snaha dosáhnout úspěchu).
Druhou skupinou obtíží bývá příprava na „velkou“ akci typu kvalifikační turnaj na olympijské hry, olympijské hry samotné, mistrovství světa, obhajoba titulu apod. Sportovci bývají pod tlakem očekávání svých či jiných, prožívají nervozitu, nejistotu, přidružují se poruchy spánku, konflikty s blízkými atd. Kromě těchto dvou velkých skupin se potkáváme se ztrátou motivace, stagnací výkonu, častou únavou případně nemocí, ale také neporozumění si s trenérem, rodiči nebo potíže ohledně skloubení sportu se studiem či prací.
Text: Mojmír Sedláček
Foto: bigstockphoto.com
